Nakladatelství Ikar

Quiche a koláče (30.5.2016, kultura21.cz) Pokud jste tuhle pochoutku ještě nikdy neochutnali, nepekli, tak to rozhodně musíte napravit. A jestli si myslíte, že vás to neosloví, tak jedna věc mě při těch...

Readmore

Převratná metoda cvičení na paměť (13.6.2016,... Máte pocit, že vám to pomaleji myslí? Nepamatujete si jména? Nevzpomínáte si, kam jste položili věci? Vypadávají vám slova? Pokud jste odpověděli, že ANO, pak...

Readmore

Tip na knihu zdravých receptů: Zrno je grunt (13.6.2016,... Zrno je nezbytnou součástí každého zdravého jídelníčku. Některé obiloviny jsou ale méně známé a ten, kdo není horlivým zastáncem tohoto typu stravování,...

Readmore

Domácí nanuky jsou a budou COOL (13.6.2016, velkeucho.cz) TIP na knihu: Nanuky – nejlepší domácí recepty. Možná jste také propadli jednomu z posledních trendů v moderní kuchyni, a to výrobě vlastní domácí zmrzliny...

Readmore

Než spadne opona (6.6.2016, styl-zivota.cz) Znát. Soudit. Plakat. Nezapomínat. Ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi nebylo moc možností, jak přežít. Wilhelmu Brassemu se to podařilo díky umění kvalitně...

Readmore

Quiche a koláče (30.5.2016, kultura21.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

quiche a koláčePokud jste tuhle pochoutku ještě nikdy neochutnali, nepekli, tak to rozhodně musíte napravit. A jestli si myslíte, že vás to neosloví, tak jedna věc mě při těch úžasných receptech napadla! Všechny ty náplně se dají skvěle použít i jako nádivka do masa, jako náplň do pečených brambor nebo jen tak, jako zapečenka v mističkách. A pak jsem se už jenom rozplývala nad mnohými chuťovými variacemi. Skvělé obrázky, dokonale propracované recepty
A hlavně jednoduchost. Dalo by se říci, že stačí jen trošku cviku a pochopíte princip těch krémových koláčů s vypečenou kůrkou, šťavnatou náplní, kterou se rozhodně nešetří, s křehoučkým vypečeným vrchem. A potom si už přijdou  na své milovníci sladkých koláčů, slaných, smetanových, rybích, pikantních i jemných, vegetariánských i masitých. Quiche jsou tu prezentovány jako chuťovka k aperitivu, ale já se obávám, že je to taková dobrota, že jeden kousek rozhodně nebude stačit a nejspíš si už nikdy nevzpomenete na obyčejnou pizzu, protože tohle je prostě ráj na zemi!

Pokračovat ve čtení článku na www.kultura21.cz

Quiche a koláče na bux.cz

Převratná metoda cvičení na paměť (13.6.2016, velkeucho.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

trénink mozkuMáte pocit, že vám to pomaleji myslí? Nepamatujete si jména? Nevzpomínáte si, kam jste položili věci? Vypadávají vám slova? Pokud jste odpověděli, že ANO, pak je na čase začít trénovat mozek. Pomoci vám může kniha Trénink mozku.

Napsal ji japonský odborník na neurologii Dr. Rjúta Kawašima, který je ředitelem Centra funkčního zobrazování mozkové aktivity a studiem mozku se zabývá přes 20 let. Při svém výzkumu zjistil, že jednoduché výpočty zapojují mozek účinněji než jakákoliv jiná činnost. Cvičení je velmi prospěšné pro lidi v každém věku a stačí jen pár minut denně a výsledek se brzy dostaví. Cvičit mozek by určitě měli starší lidé, neboť s věkem nebo vlivem nemocí klesá aktivita neuronů. Cvičení prospívá i pacientům s těžšími poruchami a onemocněními včetně stařecké demence či Alzheimerovy choroby.

Pokračovat ve čtení článku na www.velkeucho.cz

Trénink mozku na bux.cz

Tip na knihu zdravých receptů: Zrno je grunt (13.6.2016, velkeucho.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

zrno je gruntZrno je nezbytnou součástí každého zdravého jídelníčku. Některé obiloviny jsou ale méně známé a ten, kdo není horlivým zastáncem tohoto typu stravování, často neví, jak s nimi naložit a co se z nich dá připravit. Inspiraci najdete třeba v této knížce.

Kniha přináší ucelený přehled tradičních zrn, která by se měly aspoň občas objevit na našem talíři. Dnes není problém koupit quinou, pohanku, marantu, bulgar a další. Mají vysoký obsah živin, dodávají tělu sacharidy, bílkoviny, vlákninu, zdraví prospěšné tuky, vitamíny a minerály. Navíc řada z nich neobsahuje lepek. Jako vynikající zdroj bílkovin ideálně doplňují jídelníček vegetariánů a veganů.

Pokračovat ve čtení článku na www.velkeucho.cz

Zrno je grunt na bux.cz

 

Domácí nanuky jsou a budou COOL (13.6.2016, velkeucho.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

nanukyTIP na knihu: Nanuky – nejlepší domácí recepty. Možná jste také propadli jednomu z posledních trendů v moderní kuchyni, a to výrobě vlastní domácí zmrzliny a nanuků. Je to snadné, rychlé a nepotřebujete k tomu kupovat žádné zvláštní vybavení.

Kdo už má nějakou zkušenost a někdy připravil doma tuto studenou mraženou pochoutku, většinou by v obchodě zmrzlinu ani nanuk nekoupil. Domácí je prostě domácí a platí to i tady. Navíc vlastní výroba nanuků i zmrzliny vyjde mnohem levněji a určitě nebudete používat žádná chemická barviva a konzervanty. S recepty můžete experimentovat, tvořit svoje vlastní nebo se nechat inspirovat a pořídit si nějakou knihu receptů. Můžeme doporučit třeba knížku „NANUKY“ autorky Doro van Zandt, kterou vydalo nakladatelství Ikar (2016). Najdete v ní spoustu skvělých a zajímavých receptů na nanuky ovocné, smetanové, sladké i slané. Což takhle dát si nanuk kiwi, pomerančové kostky s malinou, broskvové se smetanou nebo nanuk z červené řepy a černého bezu či pochoutku z dýně, pomeranče a zázvoru? Tyto recepty a mnoho dalších neméně zajímavých najdete právě v této knížce.

Pokračovat ve čtení článku na www.velkeucho.cz

Nanunk na bux.cz

Než spadne opona (6.6.2016, styl-zivota.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

fotograf z osvětimiZnát. Soudit. Plakat. Nezapomínat. Ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi nebylo moc možností, jak přežít. Wilhelmu Brassemu se to podařilo díky umění kvalitně fotografovat. Děsivé vzpomínky si však nesl po zbytek života.

Němci byli za 2. světové války přímo posedlí dokumentací, archivací a zaznamenáváním svých válečných úspěchů. Zběsile dokumentovali i život a činy v koncentračních táborech, snad s vírou, že jednou se fotografie a krátké filmy stanou učebním materiálem pro budoucí generace. Což se také staly (i díky odvaze mnohých lidí, podobných Wilhelmu Brassemu), naštěstí však jinak, než bylo původně zamýšleno.

Pokračovat ve čtení na www.styl-zivota.cz

Fotograf z Osvětimi na bux.cz

Nestavím svá videa na sexualitě. Chci pomáhat lidem zhubnout, říká fitness trenérka (30.5.2016, lidovky.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Rozhovory | 13-06-2016

0

Fit za 15min denněPRAHA Její kanál na Youtube sleduje bezmála 400 tisíc lidí, píše blog o zdravé výživě, slavná je v Česku, ale především ve Spojených státech. Prahu navštívila proto, aby tu pokřtila svoji novou knihu. „Začala jsem cvičit proto, že jsem měla psychické problémy a taky jsem odmala byla hodně nemocná,“ říká fitness trenérka Zuzana Light v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Kdy jste začala se cvičením a co vám pravidelné cvičení přináší?
Pravidelně jsem začala cvičit před devíti lety a ze začátku mi pohyb přinášel především mentální odpočinek. Začala jsem cvičit proto, že jsem měla psychické problémy a taky jsem odmala byla hodně nemocná. Potají jsem tak jako dítě chodila na gymnastiku, sport mě vždycky bavil, ale neměla jsem k němu pořádné vedení. Od té doby, co pravidelně cvičím, se mi i zdravotní stav zlepšil a skoro nebývám nemocná.

Pokračovat ve čtení rozhovoru na www.lidovky.cz

Fit za 15min denně na bux.cz

Nestavím svá videa na sexualitě. Chci pomáhat lidem zhubnout, říká fitness trenérka (30.5.2016, lidovky.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Rozhovory | 06-06-2016

0

Fit za 15min denněJejí kanál na Youtube sleduje bezmála 400 tisíc lidí, píše blog o zdravé výživě, slavná je v Česku, ale především ve Spojených státech. Prahu navštívila proto, aby tu pokřtila svoji novou knihu. „Začala jsem cvičit proto, že jsem měla psychické problémy a taky jsem odmala byla hodně nemocná,“ říká fitness trenérka Zuzana Light v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Kdy jste začala se cvičením a co vám pravidelné cvičení přináší?
Pravidelně jsem začala cvičit před devíti lety a ze začátku mi pohyb přinášel především mentální odpočinek. Začala jsem cvičit proto, že jsem měla psychické problémy a taky jsem odmala byla hodně nemocná. Potají jsem tak jako dítě chodila na gymnastiku, sport mě vždycky bavil, ale neměla jsem k němu pořádné vedení. Od té doby, co pravidelně cvičím, se mi i zdravotní stav zlepšil a skoro nebývám nemocná.

Lidovky.cz: Ozývají se vám lidé, kteří díky vám zhubli?
Ano, hrozně moc lidí. Zhubli například maminky po těhotenství. Na ulici v Los Angeles mě nedávno potkala jedna taková paní, která nemohla dlouho otěhotnět, protože byla silná, a podařilo se jí to až poté, co zhubla třicet kilogramů. To mě dojalo.

Lidovky.cz: Máte blog, kde radíte lidem, jak jíst. Z čeho vaše rady vycházejí?
Z osobních zkušeností. Když jsem začínala s on-line tréninkem, četla jsem si rady odborníků a zaujala mě právě nízkosacharidová dieta, ta jediná mi dávala smysl a dokázala jsem si představit, že by se mohla stát mým životním stylem. Existuje spousta diet, každý si najde něco svého a žádná dieta není vhodná pro všechny.

Lidovky.cz:  Znamená to tedy, že nejíte sacharidy?
Jím, ale musím si je zasloužit tréninkem. Neříkám, že pečivo nebo těstoviny jsou špatné, obsahují ale moc sacharidů a pro člověka, který cvičí, jsou těžké. Dávám si sacharidy po tréninku, kdy je tělo potřebuje v rámci vyvážení cukrů v těle, jinak ne.

Lidovky.cz:  Každá dieta je svým způsobem ale odpírání…
Je tam hodně odpírání, člověk si ale musí uvědomit, co chce. Každý den děláme mnohá rozhodnutí – co si vezmeme na sebe, co budeme dělat v práci a tak dál. Stejné je to i se stravováním a se cvičením. Člověk by měl dělat správná a rozumná rozhodnutí.

Lidovky.cz:  Hřešíte někdy? Co ráda mlsáte?
Jelikož vím, co potom následuje, tak raději ani nehřeším. Když mám chuť na sladké a vím, že jsem zrovna necvičila, dám si sladkosti, které neublíží. Miluji třešně, broskev, jablíčka… A to mi stačí. A nebo si pětkrát zacvičím a dám si i zmrzlinu nebo čokoládu. Ono to pak i chutná víc. Mám ráda i vepřo knedlo zelo nebo pizzu, ráda se pořádně najím. Zaslouženě.

Lidovky.cz:  Kanál na Youtube BodyRockTV jste zakládala s manželem. Proč jste se rozvedli?
O rozvodu se mi mluvit nechce, pravda ale je, že jsme s exmanželem příliš neshodovali v tom, jak Youtube kanál vést. Po rozvodu to trvalo dlouhou dobu, ale dokázala jsem si vybudovat novou značku, pod kterou funguje i můj youtube kanál „Zuzka Light“. Zásadní pro mě bylo začít úplně od začátku, chtěla jsem novou značku postavit na jiných základech. Spíš pro ženy, než pro muže a nestavit ho tak nějak na sexualitě. U minulého kanálu jsem takový pocit občas měla. Dneska pokládám za důležité, aby moji fanoušci viděli, že cvičení a pohybu rozumím a že jim můžu něco předat.

Lidovky.cz:  Loni jste se umístila v anketě časopisu Forbes 77 nejvlivnějších lidí na sociálních sítích. Udělalo vám to radost? Pocítila jste, že se vám zvětšila základna fanoušků?
Cokoli co se týká České republiky, je pro mě krása. Jsem pyšná na to, že jsem Češka a jakýkoli úspěch tady mi dělá velikou radost. Narodila jsem se tady, vyrostla jsem tu a jsem ráda, když tady lidi o mně vědí.

Lidovky.cz:  Co děláte, když necvičíte?
Sedím na zadku u počítače a nahrávám videa. Doma máme taky několik pejsků, pravidelně čtyři až pět. Jednoho pejska, o kterého se staráme, jsme například kdysi našli zatoulaného, a protože nám ho bylo líto a byl roztomilý, tak jsme si ho vzali domů. Naštěstí se nám tam vejdou, v Los Angeles máme dům s velikou zahradu a vyjma psů chováme také jednu kočičku a v bazénku nám plavou kachny.

Fit za 15 min denně na bux.cz

ALŽBĚTA BUBLANOVÁ už nepíše v kavárnách (1.6.2016, Dům a bydlení)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 06-06-2016

0

V tichuMladá spisovatelka nás v pohodě přijala v útulném vinohradském bytě, i když se pomalu blížil čas krmení její devítiměsíční dcerky.

Alžběta Bublanová (jméno za svobodna si nechala jako umělecké) má na svém kontě vedle mnoha otištěných článků i dvě knihy – ta poslední se jmenuje V Tichu.

Možná až překvapivý klid a ticho panovaly i v třípokojovém bytě s okny do ulice i do světlého dvora s trávníkem a vzrostlou lípou. Pražský ruch zůstal vzdálený a devítiměsíční Julinka si spokojeně pobrukovala. Další důvody, proč je tu rodačka z Moravy tak spokojená, i když ještě nedávno – i za dob studií – dávala přednost psaní s laptopem po kavárnách.
„Bylo to pro mne inspirující prostředí, kde jsem se i lépe na psaní soustředila než třeba doma v kuchyni. Ale v té jsem teď nejčastěji,“ usmívá se Alžběta s dcerkou na klíně. „V tomto bytě se mi líbí, i když je vlastně dost tmavý a studený.“

RŮŽOVÁ BUDOUCNOST

Po období střídání podnájmů a v době, kdy už si v Praze koupila malý byt, se vlastně přivdala do bytu, který ještě nedávno patřil rodičům manžela. „Rodiče nám tu ještě nechali spoustu vybavení. Dokoupili jsme si vlastně jen pár věcí, například skříňovou sestavu do obývacího pokoje.“ V něm nejvíce místa nyní zabírá dětská ohrádka. A samozřejmě knihovna, na kterou je Alžběta hrdá.
„Líbí se nám propojovat nové se starým. Třeba lustr v ložnici se mi zdá úžasný! Pravda, možná bych tu změnila i více věcí, ale manžel je taková konzerva, že žádnou takovou potřebu nemá. On se vlastně vrátil do bytu, kde vyrůstal, a svůj pokoj by nechal nejraději beze změn, i když z něho plánujeme udělat holčičí – růžový pokojíček,“ směje se při vzpomínce na novomanželské diskuse.
Alžbětina první kniha byl povídkový soubor Čtyři stěny (2012), za který získala literární ocenění Máchova růže.
„Píšu si už dlouho, začalo to v pubertě – tedy v podstatě nedávno… Vždy jsem chtěla dělat něco tvůrčího a táta mě upozornil na Literární akademii Josefa Škvoreckého, kterou jsem skutečně vystudovala. Nemluvě o tom, že oba rodiče hodně četli a také mě k tomu vedli. Ve Veverské Bítýšce máme opravdu velkou knihovnu, a i když už chci zůstat v Praze, tak se tam vždycky ráda vracím,“ pochvaluje si dcera bývalého ministra vnitra Františka Bublana. „S tím, že byl táta v politice, jsem já nikdy problém neměla. Navíc jsem vždycky měla pocit, že byl i oblíbený.“

ZKUŠENOSTI A NOVÁ ENERGIE

„Ve třeťáku jsem začala chodit na tvůrčí psaní ke scenáristovi Martinu Šafránkovi a vlastně mě vede i dnes. Asi už o sobě můžu říkat, že jsem spisovatelka. Když jsem ještě pracovala na úřadě, tak mi přišlo blbé to o sobě říkat. Ale teď jsem na mateřské a vedle toho se věnuji právě hlavně psaní. I když rukopis nedávno vydané knihy V Tichu je z doby, kdy mi bylo málo přes dvacet. Nejde o autobiografii, ale samozřejmě mě inspiroval i můj život. Uvažovala jsem nedávno, jestli náhodou nemám krizi z toho, že už také stárnu, ale uvědomila jsem si, že mateřství mě vlastně naopak nabudilo a dodalo mi energii. Sice jsem i kolikrát vyčerpaná z nevyspání, ale zase si přitom člověk uvědomí, že každá minuta pro sebe může být vzácná. A do toho se zase snažím psát povídky a do časopisů.“
Na pomezí Žižkova a Vinohrad není z ulice daleko do okolních parků, přesto se Alžběta chystá oslovit sousedy a domluvit se na zvelebení dvora, který si přímo říká o instalaci laviček a další vyladění.
„V Praze jsem od osmnácti, a to už je dost let. Navíc jsem si na velké město zvykla. Když jsem se s Ondřejem seznámila, měli jsme už každý své bydlení a je fajn, že teď máme takovéto společné. A taky už rádi vyjedeme na chalupu k jeho rodičům nebo k našim do Bítýšky.“

KOUZLO MÍSTA

„Když jsme sem chodili na návštěvu k Ondřejovým rodičům, vždycky jsem říkala, jak je to příjemný byt a útulný kout s jídelním stolem… A pak se začalo mluvit o tom, že bychom sem šli bydlet my, protože rodiče si vyhlídli nový byt na Žižkově. Když jsme se opravdu nastěhovali, měla jsem plán na nějakou změnu a manžel mi odpovídal: Proč, když to tady tak bylo vždycky. Nechci ho pomlouvat, ale je opravdu konzerva,“ usmívá se nová paní bytu, ve kterém je se svou rodinkou pomalu už tři roky.
„Je pravda, že nám vlastně vše vyhovuje tak, jak to tu bylo zrekonstruováno a vybaveno. Jen nás teď čeká zařízení toho pokojíku pro malou. Manžela se předělávat nechystám. A ani bych nechtěla do žádné novostavby. Tady dýchá historie a to mě uspokojuje. A taky jsem ráda za to, že jsme v prvním patře, protože se bojím výtahů.“

***

ANI BYCH NECHTĚLA DO ŽÁDNÉ NOVOSTAVBY. TADY DÝCHÁ HISTORIE A TO MĚ USPOKOJUJE

 

V tichu na bux.cz

Mým knihám sluší skvrny od kávy a opalovacích krémů (20.5.2016, Mladá fronta DNES)

Přidal: ikar | V kategorii Rozhovory | 25-05-2016

0

ReportérSandra Brownová, autorka Závisti, Nebezpečné podoby či Špinavé hry, přijela na pražský Svět knihy.

PRAHA Osmašedesátiletá Texasanka napsala na sedmdesát knih, Kouřová clona nebo Francouzské hedvábí se dočkaly i televizní verze.

* Kariéru jste započala psaním romantických knih, mysteriózní prvek se dostavil později. Přestaly vám milostné zápletky stačit?

Trochu ano. Bylo to kreativní rozhodnutí stejně jako obchodní. Napsala jsem jich tolik a vyčerpala se. Chtěla jsem zabrousit do jiného světa a rozhodně toho nelituji.

* S počtem děl se člověk jen těžko vyvaruje opakování. Vy však máte řadu pravidel, která si vepisujete do každé nové knihy.

Řídím se prvky, které by v mé knize neměly chybět. Snažím se držet hrdinu a hrdinku v jednom prostoru. Musí vždy vymyslet, jak spolu vydrží plni přitažlivosti a vypětí. Samozřejmě je jejich vztah určitým způsobem nežádoucí. Kdyby nebyl, nemáte příběh. To jsou znaky, jež dodávají punc Sandry Brownové.

* V éře Padesáti odstínů se čtenářkám kapitolu za kapitolou dostává vášně a postelových scén. Vy si je vychutnáváte až v závěru.

V knize Friction, která právě ve Spojených státech vyšla, je změna. Postelovou scénu jsem výjimečně zařadila již na počátek románu. Čtenáři však neposkytnu detaily. Postavy si totiž onu scénu detailně prožijí později v knize.

* Pocházíte z Texasu, vnímáte vliv jižanské kultury?

Stoprocentně. Jsem Texasanka a s manželem jsme strávili spoustu času v Louisianě, nejhlubším Jihu. Po literární stránce je zde vše intenzivnější. Hrdinové jsou ti nejodvážnější, padouchové ti nejpodlejší.

* Přijela jste při příležitosti vydání knihy Reportér, která čerpá z vaší návštěvy Afghánistánu.

Během doby strávené v Afghánistánu jsem si uvědomila, že do války nejsou zataženi pouze vojáci. Dopad pociťují sestry, rozvážeči jídla, novináři. Hrozí jim zcela stejné riziko. Ve Státech máme organizaci, která za vojáky posílá umělce včetně zpěvačky Beyoncé. Jednou oslovili i spisovatele. Rozhodně nešlo o přepychovou dovolenou: bydleli jsme v kasárnách, nosili třicetikilovou bagáž, létali vrtulníky. Velitel na nás ječel, ať pohneme zadky, s vojáky jsme se bavili o basketbalu. Uvědomujete si, do jaké míry se obětují. Nejdojemnější konverzaci jsem vedla s kaplanem, jenž nosil seznam vojáků, které vyprovodil.

* To zní velmi proválečně a vlastenecky. Nepřistihla jste se, že do podobného rozpoložení sklouzáváte i při psaní Reportéra?

Snažila jsem se knihu udržet ve zcela apolitické rovině. Tak totiž vypadala i naše návštěva, jímavost setkání s tím neměla nic společného.

* Kritici často vaši tvorbu řadí mezi brakovou.

Nikdy jsem si nepředsevzala, že se budu věnovat vysoké, klasické literatuře. Píšu knihy, které si lidé berou na dovolenou, na pláž, do vany. Nechci, aby se mými romány museli prokousávat. Kolečko od kávy či skvrna od opalovacího krému mě na knize potěší více než její čestné místo na akademické poličce.

* Se žánrem milostných románů si mnozí spojují zástupy žen středního věku. Jak jste na tom s mužskými čtenáři?

Mám jich spousty! Je mezi nimi i mnoho vojáků. Muži se ke mně dostali především díky kriminálnímu prvku, který jsem začala do svých knih vkládat. Potají se jim líbí i ta romantika, ale to oni nepřiznají.

Kniha o jednom ztraceném mladém životě (19.5.2016, Právo)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 25-05-2016

0

V tichuPřed pár lety zaujala Petra Soukupová románem Marta v roce vetřelce, v němž vylíčila minimalistickou deníkovou formou několikaměsíční sebedestrukci mladé ženy. Alžběta Bublanová se v novém románu V Tichu pokusila o totéž. Jen hrdince přidala trochu času a ubrala na štěstí.
Vytvořila zajímavý obraz jednoho zkaženého mladého života. Vypráví příběh Adély od jejích patnácti do třiceti let, který je sledem chyb, špatných rozhodnutí, snahy o změnu a malých, ale pozdě příchozích vítězství.
Autorky spojuje spouštěč událostí jejich osudů. Obě si totiž za téměř všechny své životní prohry mohou samy. Bublanová zasadí svou hrdinku v patnácti letech do prostředí páté cenové, do jedné ruky jí vloží cigaretu, do druhé alkohol a k laškovné konverzaci přizve prázdnotu zapíjejícího čtyřicátníka. Motiv podniku s názvem Ticho Adélu provází po celých patnáct let a je jejím přístavem ve špatných chvílích. Přístavem, ke kterému utíká, když potřebuje pomoc, a který ji vždy stáhne až úplně na dno.
Autorka s věkem i momentálním psychickým naladěním postavy pozměňuje její vyprávěcí styl i jazyk a přesvědčivě celých patnáct let zasazuje do proměňujícího se pražského koloritu.
Adélin osud lze vnímat i jako polemiku a částečně kritiku společenského nastavení. Zuby nehty se brání plnění předurčených kolejí, ve kterých má jít, které jí nalinkovala matka. Odmítá chodit do školy, odmítá složit maturitu, chce pracovat v baru, bavit se s výrazně staršími muži.
A proto prohrává. Když však taktiku změní, dostane se do relativně fungujícího vztahu s normálním mužem, snaží se o nastolení tradičního, stereotypního partnerského, až rodinného života, opět prohraje, v obou případech skončí na dně, v Tichu.
Alžběta Bublanová, V Tichu Ikar, 223 stran, 199 stran

Hodnocení 70 %

V tichu na bux.cz