Nakladatelství Ikar

Dva romány Susanny Kearsleyové (12.9.2016, Knižní... Zimní moře Susanny Kearsleyové (vydal Ikar v překladu Petry Pachlové) je romantický příběh, který se skvěle hodí na studené podzimní večery. Jen si to představte...

Readmore

Božská Florence (12.9.2016, Knižní novinky) Na konci srpna měl v našich kinech premiéru film Božská Florence (v originále mnohem prostěji Florence Foster Jenkins, což je jméno hlavní hrdinky), který natočil...

Readmore

Hitem ženského čtiva je skvěle rozbitá rodina... Na své opus magnum čekala Anne Tylerová přes padesát let. Dostavilo se v podobě knihy Špulka modré nitě nominované na Man Bookerovu cenu. Anne Tylerová publikovala...

Readmore

Všechno překoná láska (?) (20.7.2016, webmagazin.cz) Tak trochu klišé. Co naplat, když stále funguje. Minimálně v rukách schopných autorů, jejichž řady díky knižnímu trháku Než jsem tě poznala (Me before you)...

Readmore

Anne Tylerová: Špulka modré nitě (14.7.2016, literarky.cz) Rodina Whitshankových oplývá jakýmsi nepopsatelným nádechem výjimečnosti, zároveň se ale podobá jakékoli jiné rodině. V příbězích, které jednotliví protagonisté...

Readmore

Dva romány Susanny Kearsleyové (12.9.2016, Knižní novinky)

Přidal: ikar | V kategorii Aktuality ze světa knih | 22-09-2016

0

zimni-moreZimní moře Susanny Kearsleyové (vydal Ikar v překladu Petry Pachlové) je romantický příběh, který se skvěle hodí na studené podzimní večery. Jen si to představte – sedíte v teple domova a na stránkách knihy se přenesete do chladného a deštěm bičovaného Skotska, dílem navíc do jeho dávné historie, dílem do jeho současnosti. Autorka, jak je dnes poměrně časté, totiž ve svém příběhu propojila dvě časové linie. V té novější se mladá spisovatelka Carrie náhodou octne poblíž ruin jednoho skotského hradu. Neznámé místo ji ovšem nečekaně zasáhne a něčím neznámým ji nevysvětlitelně přitahuje, takže se rozhodne zůstat poblíž ve vsi Cruden Bay. Chystá se přitom psát knihu o povstání jakobitů a hledá jen způsob, jak téma zpracovat. Zdá se ale, že ten k ní tady přijde sám; takřka proti její vůli jí totiž na mysl přicházejí útržky obrazů přímo z historie místa, které jsou navíc o to působivější, protože jí je zprostředkovává Sophie, přímo jedna z jejích ženských příbuzných. Carrie se tak jejím prostřednictvím dozvídá nejen o pozadí povstání jakobitů, ale i o tom, jak je to s jejími vlastními kořeny. Sama přitom nečekaně nachází ve vsi i svou lásku a budoucnost. Susanna Kearsleyová píše mimořádně čtivě a i když se jedná v prvé řadě o romantický román, umně do něj vetknula jak prvky napětí, tak v neposlední řadě i historická fakta, která pečlivě rešeršovala, takže čtenář se může nenuceně dozvědět i něco podstatného z historie Velké Británie.

Podzimní večery mohou ovšem být někdy dlouhé, takže pokud si autorčin styl oblíbíte, můžete sáhnout ještě po románu Mariana (vydal Ikar v překladu Pavla Holuba), který je sice její prvotinou, ale obě knihy nyní vyšly v češtině takřka současně, byť je mezi nimi rozdíl už 20 let (česky vyšla kniha celkem nepovšimnuta již v roce 1996). I tento příběh je mimořádně čtivý a skvěle tak prodlouží čtenářský zážitek. Asi není divu, že Kearsleyová tehdy za svou prvotinu získala ocenění, a i když napsala románů mnohem víc (a zároveň pod pseudonymem Emma Cole publikuje také detektivky), zatím největší pozornosti se dostalo právě těmto dvěma titulům. Autorka se drží svého stylu, takže to, co čtenář našel v Zimním moři, najde i v Marianě. I v tomto příběhu hraje „hlavní roli“ dům. Tentokrát je to domek v jedné zapadlé vsi, který ilustrátorku Julii nevysvětlitelně přitahuje. Jednoho dne u něj zastaví a dopadne to tak, že jej koupí. Další události na sebe samozřejmě nenechají čekat – i tady se totiž prolíná historie s minulostí a osudy současníků s těmi, kteří v domě i okolí žili před nimi. A Julie je tak vtahována do minulých životů jiných lidí, kteří jí ovšem pomohou najít i její vlastní lásku a štěstí. Jak už to u dobrých romantických románů bývá.

Zimní moře na bux.cz

Božská Florence (12.9.2016, Knižní novinky)

Přidal: ikar | V kategorii Aktuality ze světa knih | 22-09-2016

0

bozska-florenceNa konci srpna měl v našich kinech premiéru film Božská Florence (v originále mnohem prostěji Florence Foster Jenkins, což je jméno hlavní hrdinky), který natočil režisér Stephen Frears (proslavil se Nebezpečnými známostmi či Královnou). V titulní roli „nejhorší pěvkyně na světě“ září trojnásobná držitelka Oscara Meryl Streepová, jíž se ale nenechali zastínit ani Hugh Grant v roli jejího partnera St. Claira Bayfielda a Simon Helberg jako klavírista Cosmé McMoon. Volně na motivy života Florence Fosterové Jenkinsové (1868–1944) vznikl již před rokem francouzský film Marguerite v titulní roli s Catherine Frotovou, který se z velké části natáčel v Praze i jinde v Česku. A ze životních osudů Florence čerpá také hra Petera Quiltera Je úchvatná, která byla až donedávna s úspěchem uváděna v Divadle Kalich; Florence si zde zahrála a „zazpívala“ Jaroslava Kretschmerová. Film Božská Florence ovšem zachycuje jen posledních několik měsíců hrdinčina života, kdy si usmyslí, že vystoupí v Carnegie Hall a krátce na to zemře. Pestrý byl ovšem celý Florencin život, a pokud vás tato výstřední, ale zajímavá osobnost zaujala díky filmu či hře a chcete se o ní dozvědět víc, nenechte si ujít čtivou biografii, která u nás i ve světě vyšla současně s premiérou filmu a která v češtině nese stejný název: Božská Florence (přeložila Ivana Mičínová, vydal Kristián Entertainment a Ikar). Napsal ji britský novinář, publicista a spisovatel Jasper Rees. Knihu doprovází několik archivních fotografií i záběrů z filmu a z jeho natáčení (v originále obsahuje i filmový scénář). Na youtube není problém si vyhledat a poslechnout zvukové záznamy skutečné Florence a porovnat je s výkonem Streepové (či Frotové); jistěže ve filmu je Florencin zpěv ještě příšernější než ve skutečnosti, ale pravda je, že Florence prostě zpívat neuměla. Film se Streepovou je komedií (byť s hořkou příchutí), která má diváky především pobavit. A to se podařilo. Není bez zajímavosti, že Streepová chtěla být od dětství operní pěvkyní, ale nakonec ji zlákalo herectví. V několika filmech (především v muzikálu Mamma Mia!) prokázala, že zpívat umí, takže jistě nebylo jednoduché naučit se zpívat falešně a špatně jako Florence (což při křtu knihy před českou premiérou filmu v kině Lucerna potvrdila i Jaroslava Kretschmerová).

Florence se narodila ve Wilkes-Barre v Pensylvánii do bohaté rodiny advokáta a politika a od dětství měla zájem o hudbu. Hrála na klavír a zpívala a hudbu studovala na několika školách. Když v roce 1883 zemřela Florencina mladší sestra, ani ne patnáctiletá Florence prodělala jakousi osobní krizi a utekla od rodiny do Filadelfie, kde se provdala za třicetiletého doktora Franka Thorntona Jenkinse. Není jasné, jak se seznámili, ale zřejmě prostřednictvím Frankovy sestry, která byla Florencinou spolužačkou. Manželství to však šťastné nebylo a Frank navíc pravděpodobně nakazil Florence syfilidou. S následky nákazy se Florence potýkala po zbytek života. Po pár letech se manželé rozešli, ale zřejmě nebyli nikdy rozvedeni. Florence pak dál studovala hudbu, učila hře na klavír, smířila se s rodinou a začala se v New Yorku angažovat v hudebním klubu Euterpe. Měla několik koncertů jako zpěvačka a zřejmě její zpěv v té době ještě nebyl tak příšerný jako s postupujícím věkem. Syfilida mohla také přispět k šelestu v uších, takže je možné, že Florence samu sebe neslyšela a domnívala se, že zpívá dobře. Po smrti otce a po soudních tahanicích kolem jeho závěti zdědila značný majetek, usadila se v New Yorku a v roce 1909 se seznámila s anglickým hercem vedlejších rolí St. Clairem Bayfieldem, s nímž strávila zbytek života. Kniha přináší zajímavý pohled na hudební život té doby v New Yorku. V roce 1917 založila Florence vlastní Verdiho klub a stala se významnou osobností. Pro svoji bezbřehou společenskou a kulturní štědrost byla zahrnována nekritickým obdivem, a to i za svůj zpěv. Podplacené články v novinách ji také uváděly do extáze. Jako pěvkyně nikdy nepřesáhla průměr a s věkem se její hlas zhoršoval. Katastrofa měla nastat až mnohem později, v roce 1944, když si usmyslela splnit si svůj sen: uspořádat koncert v Carnegie Hall. Předtím už také natočila několik nahrávek. Rozporuplná, poněkud narcistní Florence byla tedy na jedné straně pilnou organizátorkou hudebního života a mecenáškou, na druhé straně ale i ženou, jíž zcela chyběla sebekritičnost a soudnost.

Božská Florence na bux.cz

Hitem ženského čtiva je skvěle rozbitá rodina (6.8.2016, Mladá fronta DNES)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 18-08-2016

0

špulka modré nitěNa své opus magnum čekala Anne Tylerová přes padesát let. Dostavilo se v podobě knihy Špulka modré nitě nominované na Man Bookerovu cenu.

Anne Tylerová publikovala svou první knihu ve věku dvaceti tří let. Uznání se dočkala u páté knihy Celestial Navigation, v níž definovala motiv útulné domácnosti jako ústřední ve své tvorbě. Je to právě přílišná vstřícnost autorčiných postav, za niž si během padesátileté literární aktivity vysloužila častou kritiku. Rodina v knihách Tylerové dominuje. Přesněji řečeno, Tylerová dominuje rodině. Nejinak je tomu u románu Špulka modré nitě, který se dostal do užších nominací na prestižní Man Bookerovu cenu a je autorčinou jubilejní, dvacátou knihou.
Na rodině Whitshankových není nic pozoruhodného. Nikdo z nich není výjimečný ani nadměrně inteligentní, jako mnoho průměrných Baltimořanů si to však o sobě myslí. Čerství sedmdesátníci Abby a Red se po téměř padesátiletém manželství snaží vyburcovat odrostlé potomky k ambicióznosti. Především Dennyho, který i přes svou genialitu není schopen závazku, a to jak k rodině, tak k zaměstnání.
Tylerová otevírá román konfliktem, kdy s Abby Whitshankovou tajně odposlouchává konverzaci mezi Redem a synem Dennym, který, jak během vyostřeného rozhovoru s otcem vyjde najevo, je gay. Ukolébanými Američany začíná lomcovat vnitřní vřava a neschopnost pohnout se kupředu a zanechat zrádné pohodlnosti.
Ačkoli kronika baltimorské střední třídy místy připomíná přeslazený čaj o páté, čtyřiasedmdesátiletá Američanka neváhá čtenáře vrátit na zem momenty, během nichž si Abby bolestně uvědomuje, jak senilním se stává její nedoslýchavý muž, kterého poznala v pubertě.
Po dvou stech stránkách, které by samy vydaly na zkušeně vystavěný román, se děj stáčí zpět do let, kdy Redův otec Junior poznává svou budoucí manželku. Té je pouhých třináct let, když vstupuje do sexuálního vztahu s šestadvacetiletým mužem, čímž si Tylerová potenciálně zadělává na kontroverzi. Nicméně nadále sleduje kroky postav téměř s pobaveným úsměvem, zatímco nechává jejich životy bez radikálních pádů a vzestupů odvíjet jako špulku oné modré nitě. Co činí z románu kandidáta na prestižní cenu, je mistrovsky vykreslená dysfunkčnost rodiny.

Špulka modré nitě Anne Tylerová 85 %

Špulka modré nitě na bux.cz

Všechno překoná láska (?) (20.7.2016, webmagazin.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 28-07-2016

0

než jsem tě poznalaTak trochu klišé. Co naplat, když stále funguje. Minimálně v rukách schopných autorů, jejichž řady díky knižnímu trháku Než jsem tě poznala (Me before you) rozšířila britská autorka Jojo Moyesová. Proč věnovat čas článku o dalším z milionů knižních románů? Protože s knihou Jojo Moyesové Než jsem tě poznala autorka obnovuje tradici chytrých a dovolím si říci, že i poučných románů. Přestože zápletka – rodící se vztah mezi takřka nepohyblivým mužem na vozíku a jeho ošetřovatelkou – na první pohled připomene děj skvělého filmu Nedotknutelní, černý humor (toto není narážka na černého herce z francouzského filmu) a vlastně žádná další pojítka s tímto dílkem nečekejte. Protože vím z vlastní zkušenosti, co obnáší péče o kvadruplegika, tím spíš ve „staré dobré Anglii“, mohu potvrdit, že po této stránce si autorka skutečně nic nevymýšlí.  Moyesová velmi pravdivě vysvětluje nejenom fyzickou, ale i psychickou realitu takto postižených lidí a snad právě proto je její Will Traynor, muž, jehož život navždy změnila automobilová nehoda, čtenáři sympatický i přes (anebo snad právě pro) svoje zcela nesnesitelné vystupování. Postava Willovy nově najaté ošetřovatelky a společnice v jednom, dívky Louisy, zase velmi dobře demonstruje, s čím se musí osoba v jejím postavení vypořádat, tím spíš, pakliže starost o podobně handicapované nebyla její vysněnou životní náplní.

Pokračovat ve čtení recenze na www.webmagazin.cz

Než jsem tě poznala na bux.cz

Anne Tylerová: Špulka modré nitě (14.7.2016, literarky.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy, Ukázky | 22-07-2016

0

špulka modré nitěRodina Whitshankových oplývá jakýmsi nepopsatelným nádechem výjimečnosti, zároveň se ale podobá jakékoli jiné rodině. V příbězích, které jednotliví protagonisté vyprávějí sobě i jiným, odhalují jen část pravdy – a některé kousky skládačky vyplouvají na povrch až po mnoha letech. Jako ve všech rodinách i v té jejich je spousta lásky a smíchu, stejně jako zklamání a žárlivostí.

V centru vyprávění jsou manželé Abby a Red a jejich čtyři děti, především nejmladší syn Denny, neschopný se vázat ani k povinnostem, ani ke vztahům či práci, zároveň rozčilující i přitažlivý, který se do rodiny vrací a zase mizí, rozvíří emoce a stáhne se. Rodinná sága začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy do Baltimoru přicházejí Redovi rodiče Junior a Linnie a táhne se až k Abbyiným a Redovým vnoučatům na počátku nového století. Hlavně se ale odvíjí kolem krásného domu, který patriarcha Junior kdysi postavil pro bohatého zákazníka a pak získal pro sebe.

Pokračovat ve čtení na www.literarky.cz

Špulka modré nitě na bux.cz

MARNÝ RESTART (30.6.2016, Tvar)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 22-07-2016

0

V tichuMají náš zkažený život na svědomí výhradně vlastní špatná rozhodnutí, nebo jsou naše kiksy důsledkem chyb lidí kolem nás? A kde brát sílu do života, když je uvnitř vás pusto? Takové otázky si budete klást po přečtení románu Alžběty Bublanové V Tichu. V románu, který ukazuje, že někdy stačí jedno pochybení, a váš život už nepůjde restartovat.
Adéle je patnáct a nechce skončit jako její osamělá matka samoživitelka. Rozhodne se, že ona v žádném případě nebude taková ubožačka a „dobude svět“. Bude žít, nikoliv přežívat. Jenže to vezme za špatný konec. Opustí školu, obsluhuje v zaplivaném baru, předčasně dospěje, a pak už je pozdě na to, vrátit se a nechat všechno plynout v obvyklém tempu…
Minimalistická próza, psaná řezavým jednoduchým jazykem, je především depresivní zprávou o samotě, o vnitřním exilu, ale také opatrnou úvahou o vlivu sociálního zázemí na osud jednotlivce. Adéla pochází z nižší vrstvy, z rozvrácené rodiny a jako by byla přednastavena na špatné vzorce chování. Děsivá je přitom její vnitřní prázdnota. Není ale úplně jisté, kde se její životní pocit vzal; byla by otázka spíše pro psychology a sociology, zda je to záležitost výchovy, zkaženého dětství, absence běžných vzorů, anebo jen hrdinčina přirozenost, která by se projevila i v normálním, fungujícím prostředí. Autorka jako by se klonila k názoru, že chyby se předávají z pokolení na pokolení, což naznačuje i konec knihy.
Ačkoliv recenzentka Jana Benediktová považuje knihu za návodnou variaci na průpovídku „to pochopíš, až budeš starší“ (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1765477-recenze-v-tichu-je-dost-reci-ihluchamista), nemohu s ní souhlasit. Na to je lidí podobných Adéle kolem nás příliš mnoho a román Bublanové si rozhodně nezaslouží být dehonestován a snižován na nějakou výchovnou agitku. A to, že je Adéla příliš pragmatická, a proto se motá v kruhu? A není to právě neschopnost sebeuvědomění, co lidem brání vymotat se z něj? Ne každý má kapacitu a sílu na to, aby vybředl ze svých neštěstí…
Psychologicky je naopak Adéla zvládnuta velmi dobře, byť vám Bublanová neřekne o větu víc, než je potřeba. V Tichu velmi přesně tlumočí životní pocit mladé ženy, která má na okolí nepřenosnou zkušenost, a ta jí brání žít tzv. obyčejný život, udržet vztahy, dotáhnout něco do konce; nehledě na to, že Adéla nese určité patologické rysy a je do jisté míry citově chladná. Neustále zakouší strach, odcizení a bojuje s tušením, že nikam nepatří. Přitom Bublanová sarkasticky předkládá čtenářům svět, který přehlížíme, nechceme vidět, a dokáže vykreslit pocity lidí, které denně potkáváme. Lidí, kteří nás obsluhují v baru, nabízejí nám pojištění, podávají hamburger…
Celému románu velmi svědčí zvolená kompozice. Kniha je rozčleněna do kapitol, z nichž každá popisuje rok Adélina života. Od patnácti do třiceti. Závěrečná kapitola je pak věnována jejímu synovi s výmluvným poselstvím. „,Doprdele, co blbneš?‘ Rychle na sebe hodím džíny a bundu. V rychlosti si před zrcadlem uhladím gelem vlasy. Shrábnu cigarety. Ona tam stojí a nic neříká. Projdu kolem ní. „,Fakt nechci dopadnout jako ty, ubožačko.‘ Jdu pryč.“
Text psaný v ich-formě, přestože nabízí Adéliny myšlenky v přímém přenosu, působí zvláštně chladně; je to způsobeno soustředěností na přítomnost. Autorka do dění nijak nevstupuje, nekomentuje ho, ponechává hrdinku v její beznaději. Nepátrá po důvodech, nevrací se do minulosti, což je trochu na škodu, protože při hlubším ponoru – hledání motivací a vlastního vkladu – by kniha byla ještě mnohem lepší. Distanc také umožňuje prezentovat Adélu do jisté míry i jako antihrdinku. Bublanová je však spíš režisér, který natáčí syrové dění na place. Důkladně zná psychologii svého herce, ale pečlivě si rozmýšlí, co čtenářům řekne, a co ne. Celý text je navíc formován hutným jazykem a formou. Bublanová také dobře zvládá dialogy.
V Tichu na první pohled nabízí srovnání s románem Petry Soukupové Marta v roce vetřelce. Ale zatímco Soukupová některé věci jen naznačuje a hrdinka pomocí malých zázraků nakonec ze všeho vyvázne, Bublanová Adéle nic takového nedopřeje. V knize je řada až dojemných pasáží vystihujících samotu a depresi a místy to opravdu není lehké čtení. Přitom si Bublanová dává dobrý pozor, aby Adélu neprezentovala výhradně jako oběť, a její chování vykresluje i sarkasticky. Míra hrdinčiny sebedestrukce stále stoupá a vše vrcholí až přízračnou snahou naučit se obvyklou komunikaci a chování mezi lidmi absurdním způsobem, tedy pomocí poznámek na papírky a nacvičování situací. „Poznamenám si: Prozradit na sebe zcela normální věc, ale hrát u toho velký divadlo, že to není normální.“ „Do bloku jsem si zapsala: Mnohokrát omílaná hesla mají úspěch.“ „,Chlapi jsou všichni stejní, chtějí jen to jedno,‘ zkusila jsem to a setkala se s přívětivými pohledy.“ Alžbětě Bublanové se podařilo vykreslit jeden nešťastný osud skutečně věrohodně; velkou přidanou hodnotou je fakt, že píše „o skutečném člověku“. Byla by velká škoda tento román přehlédnout.

V tichu na bux.cz

Quiche a koláče (30.5.2016, kultura21.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

quiche a koláčePokud jste tuhle pochoutku ještě nikdy neochutnali, nepekli, tak to rozhodně musíte napravit. A jestli si myslíte, že vás to neosloví, tak jedna věc mě při těch úžasných receptech napadla! Všechny ty náplně se dají skvěle použít i jako nádivka do masa, jako náplň do pečených brambor nebo jen tak, jako zapečenka v mističkách. A pak jsem se už jenom rozplývala nad mnohými chuťovými variacemi. Skvělé obrázky, dokonale propracované recepty
A hlavně jednoduchost. Dalo by se říci, že stačí jen trošku cviku a pochopíte princip těch krémových koláčů s vypečenou kůrkou, šťavnatou náplní, kterou se rozhodně nešetří, s křehoučkým vypečeným vrchem. A potom si už přijdou  na své milovníci sladkých koláčů, slaných, smetanových, rybích, pikantních i jemných, vegetariánských i masitých. Quiche jsou tu prezentovány jako chuťovka k aperitivu, ale já se obávám, že je to taková dobrota, že jeden kousek rozhodně nebude stačit a nejspíš si už nikdy nevzpomenete na obyčejnou pizzu, protože tohle je prostě ráj na zemi!

Pokračovat ve čtení článku na www.kultura21.cz

Quiche a koláče na bux.cz

Převratná metoda cvičení na paměť (13.6.2016, velkeucho.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

trénink mozkuMáte pocit, že vám to pomaleji myslí? Nepamatujete si jména? Nevzpomínáte si, kam jste položili věci? Vypadávají vám slova? Pokud jste odpověděli, že ANO, pak je na čase začít trénovat mozek. Pomoci vám může kniha Trénink mozku.

Napsal ji japonský odborník na neurologii Dr. Rjúta Kawašima, který je ředitelem Centra funkčního zobrazování mozkové aktivity a studiem mozku se zabývá přes 20 let. Při svém výzkumu zjistil, že jednoduché výpočty zapojují mozek účinněji než jakákoliv jiná činnost. Cvičení je velmi prospěšné pro lidi v každém věku a stačí jen pár minut denně a výsledek se brzy dostaví. Cvičit mozek by určitě měli starší lidé, neboť s věkem nebo vlivem nemocí klesá aktivita neuronů. Cvičení prospívá i pacientům s těžšími poruchami a onemocněními včetně stařecké demence či Alzheimerovy choroby.

Pokračovat ve čtení článku na www.velkeucho.cz

Trénink mozku na bux.cz

Tip na knihu zdravých receptů: Zrno je grunt (13.6.2016, velkeucho.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

zrno je gruntZrno je nezbytnou součástí každého zdravého jídelníčku. Některé obiloviny jsou ale méně známé a ten, kdo není horlivým zastáncem tohoto typu stravování, často neví, jak s nimi naložit a co se z nich dá připravit. Inspiraci najdete třeba v této knížce.

Kniha přináší ucelený přehled tradičních zrn, která by se měly aspoň občas objevit na našem talíři. Dnes není problém koupit quinou, pohanku, marantu, bulgar a další. Mají vysoký obsah živin, dodávají tělu sacharidy, bílkoviny, vlákninu, zdraví prospěšné tuky, vitamíny a minerály. Navíc řada z nich neobsahuje lepek. Jako vynikající zdroj bílkovin ideálně doplňují jídelníček vegetariánů a veganů.

Pokračovat ve čtení článku na www.velkeucho.cz

Zrno je grunt na bux.cz

 

Domácí nanuky jsou a budou COOL (13.6.2016, velkeucho.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 15-06-2016

0

nanukyTIP na knihu: Nanuky – nejlepší domácí recepty. Možná jste také propadli jednomu z posledních trendů v moderní kuchyni, a to výrobě vlastní domácí zmrzliny a nanuků. Je to snadné, rychlé a nepotřebujete k tomu kupovat žádné zvláštní vybavení.

Kdo už má nějakou zkušenost a někdy připravil doma tuto studenou mraženou pochoutku, většinou by v obchodě zmrzlinu ani nanuk nekoupil. Domácí je prostě domácí a platí to i tady. Navíc vlastní výroba nanuků i zmrzliny vyjde mnohem levněji a určitě nebudete používat žádná chemická barviva a konzervanty. S recepty můžete experimentovat, tvořit svoje vlastní nebo se nechat inspirovat a pořídit si nějakou knihu receptů. Můžeme doporučit třeba knížku „NANUKY“ autorky Doro van Zandt, kterou vydalo nakladatelství Ikar (2016). Najdete v ní spoustu skvělých a zajímavých receptů na nanuky ovocné, smetanové, sladké i slané. Což takhle dát si nanuk kiwi, pomerančové kostky s malinou, broskvové se smetanou nebo nanuk z červené řepy a černého bezu či pochoutku z dýně, pomeranče a zázvoru? Tyto recepty a mnoho dalších neméně zajímavých najdete právě v této knížce.

Pokračovat ve čtení článku na www.velkeucho.cz

Nanunk na bux.cz