Nakladatelství Ikar

RECENZE: Maestra. Když se z ušlápnuté popelky stane... Knižní debut mladé anglické autorky, který jeho český nakladatel označuje za drsný erotický thriller, stihl během jediného roku své existence doputovat do třiceti...

Readmore

Jennifer Probstová – Hledání podmanivé krásy... Je to třetí díl z romantické, lehce erotické série Hledání. Od autorky jsem již několik knih četla a řadím ji k těm lepším romancím. Je čtivá a dokáže...

Readmore

Její Alberto skončil na vozíku (27.10.2016, Sedmička) Velké lásky Mariky Gombitové Životní příběh Mariky Gombitové (60) je protknut pro několika osudovými událostmi. Kromě vážné nehody v roce 1980 k nim patří...

Readmore

Odhalte taje domácí vietnamské kuchyně s Vietem... Viet Anh Doan si získal nesmírnou popularitu jako představitel Lia ze seriálu Ohnivý kuře, a to jak svými výroky o Vietnamcích, obchodu a politice, tak i svým kuchařským...

Readmore

Poprvé promluvila o své nehodě (13.10.2016, Sedmička) Unikátní zpověď Mariky Gombitové Jaké byly pocity Mariky Gombitové (60) v okamžicích těsně po dopravní nehodě, jež navždy změnila její život? A co...

Readmore

RECENZE: Maestra. Když se z ušlápnuté popelky stane prvotřídní mrcha (16.11.2016, novinky.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 17-11-2016

0

maestraKnižní debut mladé anglické autorky, který jeho český nakladatel označuje za drsný erotický thriller, stihl během jediného roku své existence doputovat do třiceti zemí. Román své čtenáře zavede do světa umění, praní peněz a luxusu.

Mladá a velmi krásná Judith Rashleighová, která nedávno dokončila studia dějin umění na prestižní univerzitě, otročí jako asistentka v renomované aukční síni a sní o povýšení, které by odpovídalo její kvalifikaci. Ačkoliv o obrazech za milióny liber, které jí procházejí rukama, ví víc než kdokoli z jejich kolegů či šéfů, pro všechny je jen trapná nula.

Judith se zoufale snaží ostatním dokázat svou cenu a velmi pilně pracuje. Dokonce tak pilně, až objeví věci, které měly zůstat utajeny. Judith totiž zjistí, že jeden z obrazů, který se má dražit za astronomickou částku, je falešný. Začne sbírat důkazy, aby svého šéfa Ruperta ochránila před skandálem a zároveň aby ho oslnila svými schopnostmi. Jaké je ale její překvapení, když ji Rupert místo ocenění vyhodí na dlažbu.

Pokračovat ve čtení recenze na www.novinky.cz

Maestra na bux.cz

Jennifer Probstová – Hledání podmanivé krásy (1.11.2016, topvip.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 08-11-2016

0

hledani-podmanive-krasyJe to třetí díl z romantické, lehce erotické série Hledání. Od autorky jsem již několik knih četla a řadím ji k těm lepším romancím. Je čtivá a dokáže upoutat pozornost díky sympatickým hrdinům. Také se mi líbí, že je zde více romantiky než erotiky. Dávám přednost spíše delšímu oťukávání a seznamování. Což v této knížce bylo přesně pro mě.

Pokračovat ve čtení recenze na www.topvip.cz

Hledání podmanivé krásy na bux.cz

Její Alberto skončil na vozíku (27.10.2016, Sedmička)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 08-11-2016

0

ulomky-vzpominekVelké lásky Mariky Gombitové

Životní příběh Mariky Gombitové (60) je protknut pro několika osudovými událostmi. Kromě vážné nehody v roce 1980 k nim patří i setkání se dvěma muži, cizinci, kteří měli pro život slovenské zpěvačky zásadní význam. Našli si totiž cestu k jejímu srdci…

 

První takové setkání se odehrálo v březnu roku 1977, kdy bylo Marice teprve dvacet let. „Tehdy jsme jeli koncertovat do západního Německa, do Lubeku. Chtěli jsme si vydělat na nástroje a techniku, která u nás nebyla dostupná,“ začíná své vyprávění Marika Gombitová v knize Miroslava Graclíka Úlomky vzpomínek. Hudebníkům se podařilo získat angažmá na lodi, která asi měsíc kotvila v přístavu. „Hned v prvních dnech začal na naše vystoupení chodit zajímavý muž, kterého jsem okamžitě zaregistrovala. Naše oči se často potkávaly, ale já jsem byla plachá a vždy jsem uhýbala pohledem. Časem požádal mého kolegu Karola Witze, zda by nás neseznámil. Karol mu vyhověl a mě v té chvíli vůbec nenapadlo, že jsem právě potkala svou první velkou lásku,“ říká Marika s tím, že dotyčný nevynechal jediné vystoupení, po kterých na zpěvačku čekal, aby se spolu mohli procházet po přístavu, navštěvovat kavárničky, dlouze si přitom hledět do očí a povídat si. Není proto divu, že pro sebe vzpláli.

 

Došlo na zasnoubení

 

„Já se zamilovala do něj a on do mě. Byla to velká láska, krásná, něžná, taková, jaká má první láska být. Jmenoval se Rudi, byl o deset let starší, rozvedený otec malého synka. Podnikal, vlastnil síť butiků s džínovým oblečením a miloval hudbu a umění,“ vzpomíná Marika. Angažmá na lodi ale nebylo na dobu neurčitou, a jak se blížil konec pobytu, narůstal smutek obou milenců. Rudi se vyslovil, že by se s Marikou rád zasnoubil, dokonce ji nechal i vybrat si prsten v jednom klenotnictví. Po návratu Mariky na Slovensko za ní jezdil každý druhý týden, a dokonce ho začala v kolektivu svých známých představovat jako svého partnera. Láska trvala, dokonce ho chtěla na Vánoce roku 1977 více představit rodičům ve východoslovenských Turanech nad Ondavou a svátky tam strávili společně.

Na jaře 1978 dostala Marika devizový příslib a Rudi začal mluvit o svatbě a o tom, že jim v Lubeku zařídí byt. „Jeho plány na společnou budoucnost mě ale dost znepokojovaly. Nedokázala jsem si představit, že se vzdám zpívání, opustím kamarády v Modusu, kteří se stali mou rodinou. [….] Upřednostnila jsem Modus před osobním životem, a to se mi asi stalo osudným. Mnohokrát jsem potom přemýšlela, jak by se ubíral můj život, kdybych se tehdy rozhodla pro Rudiho,“ konstatuje zpěvačka.

 

Třetí osudový muž

 

Po první velké lásce následoval další osudový muž – bubeník skupiny Katapult Tolja Kohout, se kterým na konci sedm desátých let zpěvačka strávila několik měsíců, ale ani tento vztah nevyšel. Druhou velkou zahraniční a třetí v pořadí Maričinou láskou byl urostlý Ital Alberto. S ním se potkala v roce 1987 při návštěvě své kamarádky ve Florencii. „Byl to obchodník, který dodával perly do zlatnictví po celé Itálii,“ vzpomíná Marika na večer, kdy je seznámili společní známí. „Myslím, že hned v ten první večer mezi námi přeskočila jiskra. Naštěstí uměl anglicky, takže jsme si mohli povídat a od začátku jsme si velmi rozuměli. Druhý den se opět objevil a vzal mě ven. S ničím neměl problémy, vzal mě do náruče, odnesl do auta, vozík dal do kufru a jelo se.“ Do města dorazil pár o půlnoci, prohlédli si večerní město a pak Alberto pozval Mariku na večeři. A nejen jednou.

„Každý den jsme měli nějaký program a já jsem si poprvé od autonehody vedle muže neuvědomovala, že jsem na vozíčku. Postaral se o mě v každé situaci a dělal to taktně, nenápadně a s neuvěřitelnou lehkostí a samozřejmostí,“ říká Marika a jako příklad uvádí následující historku. „Jednou jsme jeli okolo hezké restaurace, která se mi zvenku velmi líbila. Než jsem stačila cokoli říct, Alberto zastavil, vystoupil z auta, za pár minut byl zpět a galantně mi řekl:,Stůl je připravený, Mariko, můžeme jít.‘ Vylekala jsem se, protože do restaurace vedlo hodně schodů. Než jsem ale stačila cokoli poznamenat, Alberto mě vzal do náruče a odnesl přes celou restauraci až k našemu stolu, kde bylo prostřeno pro dva. Úplně jsem se roztřásla la a trochu zčervenala.

Jednak proto, že nás v restauraci sledovaly oči všech hostů, ale i štěstím.

Byla jsem skutečně šťastná, že mám vedle sebe muže, který mi dává každým svým gestem najevo, jak mu na mně záleží, a snaží se splnit všechno, co mi vidí na očích. Milovali jsme se a každým dnem náš vztah sílil.“

 

Chtěli adoptovat dítě

 

Vztah fungoval i na dálku, to když byla Marika zpátky na Slovensku. Alberto často volal a každý víkend za zpěvačkou jezdil. Své lásce vozil i dárečky a jedním jí udělal opravdu velkou radost. „Jednou mi daroval krabičku, ve které byly dva prstýnky. A my se zasnoubili,“ překvapuje v nové knize Gombitová. Následně se rozhodl představit Mariku své rodině. To se podařilo a při další návštěvě Florencie bydlela Marika v jeho bytě nad zlatnickým krámkem. Celá rodina Mariku přijala srdečně, byly Vánoce a zpěvačka na toto období vzpomíná s opravdovou láskou.

„Dny ubíhaly v samých radovánkách, a i když jsem měla být v Itálii tři týdny, nakonec jsem tam byla tři měsíce. […] Alberto mi daroval krásný vozík, který pro mě nechal vyrobit na míru. Už jsme zkrátka tvořili pár a v našich plánech do budoucnosti jsme byli tak daleko, že jsme se rozhodli po svatbě adoptovat dítě,“ svěřuje se s překvapivými detaily Marika. Osud tomu však chtěl jinak. Alberto celou dobu věřil tomu, že Marika bude jednou chodit. Zejména pro jeho otce a bratra to byla důležitá otázka, protože všichni tři pracovali vali

v prestižní rodinné firmě. Ač Alberto zajistil Marice vyšetření u nejlepších lékařů v zemi, jediným výsledkem bylo ujištění, že Maričin stav se už nezlepší. V podstatě na nátlak rodiny se pak Alberto s Marikou rozešel.

 

Potkal ho krutý osud

 

„Poslouchala jsem ho a po tvářích mi stékaly slzy, celá jsem se třásla a neodporovala jsem mu. Každé jeho slovo mě velmi bolelo, svůj ortel jsem však přijala potichu. […] V ten večer jsem definitivně dosnila svůj krásný sen o velké lásce, která překoná všechny překážky,“ říká truchlivě Marika Gombitová.

Na Alberta ale nezanevřela. „Všechno jsem mu odpustila, vždyť jsem ho milovala a prožila s ním mnoho krásných chvil. A velmi mě bolí to, co pro něho připravil osud. S tím se stále nemohu vyrovnat.“ rovnat.“ Alberto byl totiž velký motocyklový nadšenec a při zkoušce jednoho terénního závodního speciálu havaroval tak nešťastně, že na něj motocykl spadl a poškodil mu páteř ve stejném místě, jaké má poraněné i Marika. „Alberto byl čtyři měsíce v nemocnici a navzdory snahám mnoha špičkových odborníků zůstal na vozíku,“ přiznává slovenská slavice. Alberto se nakonec v nemocnici zamiloval do sestřičky, která ho ošetřovala, a následně si ji vzal. „Přeji mu mnoho štěstí, byl poslední velkou láskou v mém životě,“ uzavírá svou otevřenou knižní zpověď Marika Gombitová.

 

Úlomky vzpomínek na bux.cz

Odhalte taje domácí vietnamské kuchyně s Vietem (

Přidal: ikar | V kategorii Aktuality ze světa knih | 08-11-2016

0

vietnamska-kuchyneViet Anh Doan si získal nesmírnou popularitu jako představitel Lia ze seriálu Ohnivý kuře, a to jak svými výroky o Vietnamcích, obchodu a politice, tak i svým kuchařským uměním.

V kuchyni se umí otáčet a jeho 60 nejlepších a nejoblíbenějších receptů ze země rýže, kávy a krevet to dokládá. Uvařte si vynikající nudlovou polévku, připravte a usmažte jarní závitky, poduste rybu na pivu nebo zvolte klasiku – smažené nudle s kuřecím masem. Už nemusíte chodit do asijského bistra. Začnete si exotickou kuchyni připravovat sami doma podle nové kuchařky Vietnamská kuchyně – Lehce a hravě s Vietem.

Pokračovat ve čtení článku na www.fresh.iprima.cz

Vientamská kuchyně na bux.cz

Poprvé promluvila o své nehodě (13.10.2016, Sedmička)

Přidal: ikar | V kategorii Aktuality ze světa knih | 18-10-2016

0

ulomky-vzpominekUnikátní zpověď

Mariky Gombitové

Jaké byly pocity Mariky Gombitové (60) v okamžicích těsně po dopravní nehodě, jež navždy změnila její život? A co tomu předcházelo? To a daleko více nyní fenomenální slovenská zpěvačka svěřila do unikátní životopisné knihy Úlomky vzpomínek, která vychází u příležitosti jejího kulatého jubilea. Ukázku z tohoto ojedinělého životopisu teď exkluzivně přináší magazín SEDMIČKA.

 

Obsáhlá výpravná kniha se stovkami fotografií z osobního archivu Mariky Gombitové se dotýká mnoha témat, jež byla až do těchto dní tabu a zpěvačka se k nim nikdy nevyjadřovala. Jedním z nich byl i osudový okamžik, který se odehrál na sklonku roku 1980. Ten rok byl pro zpěvačku mimořádně úspěšný, spolu s Jankem Lehotským získali bronzovou lyru za duet Tajemství her. „V srpnu jsem zvítězila na festivalu v polských Sopotech s písničkami Vyznanie a Chcem sa s tebou deliť. Svět byl zkrátka zalitý sluncem až do 30. listopadu. Ten den mám vrytý do paměti celkem jasně, minutu po minutě,“ vypráví Marika v knize Úlomky vzpomínek. Spolu se skupinou Modus měla koncertovat v závodním klubu brněnské Zbrojovky. „Osud mě zřejmě chtěl varovat, protože od rána mi nebylo dobře, zápasila jsem s chřipkou, a tak jsem zavolala Jankovi, že mám horečku a zda by nebylo možné koncert přeložit nebo zrušit,“ vybavuje si slovenská zpěvačka. Lehotského odpověď byla celkem kategorická v tom smyslu, že něco takového není možné a že musí přijít. „Koncert sice dopadl velmi dobře, ale v šatně panovala stísněná atmosféra. Dozvěděla jsem se, že Modus se rozpadá. Do té chvíle jsem neměla o nějaké krizi ani potuchy,“ přibližuje Marika. „Najednou se ukázalo, že Meky Žbirka, Laco Lučenič a Dušan Hájek se rozhodli odejít a založit vlastní kapelu. Nikdo mi nic nevysvětlil, nikdo mi nedokázal říct, co bude patřím. Zůstala jsem úplně sama. Ale pochopila jsem to. Meky zcela přirozeně toužil být sám za sebe, skládat a zpívat své písničky. V Modusu se sešly velké osobnosti a rozchod byl celkem přirozený. Přesto mi to bylo líto, jako by se mi rozpadla rodina. V takovém rozpoložení a se slzami v očích jsem sedla do auta,“ popisuje Marika nelehké chvíle. Ať to, co se odehrálo, bylo smutnější, nejhorší mělo teprve přijít.

 

Osudové rozhodnutí

 

„Vůbec se mi nechtělo, předtím jsem ještě prosila Janka, zda bychom nemohli přes noc zůstat v Brně, protože sněžilo, byla vánice a dálnice tehdy ještě neměla svodidla. Janko ale rozhodl, že jedeme domů. Jeli jsme ve třech autech, já se svou kamarádkou Andreou ze západního Německa,“ připomíná Gombitová známé okolnosti. „Jely jsme jejím autem Renault 5. Tehdy zimní pneumatiky neexistovaly, ale cesta zpočátku nevypadala tak špatně. Zatopily jsme si a pustily si písničky z tehdy nedávno natočeného muzikálu Neberte nám princeznú. Ještě nebyly vydané, ale já je měla na kazetě. Andree se líbily, což mě těšilo, a říkala jsem si, že nám alespoň cesta příjemněji uteče. Vždyť z Brna do Bratislavy to není až tak daleko,“ listuje Gombitová ve svých vzpomínkách. „Vítr však neustával, sněžení houstlo a byla špatná viditelnost. Provoz byl slabý, v takovém nečase všichni raději seděli doma. Ten velký sněhový jazyk před námi jsme viděly celkem jasně, rychle se přibližoval. Auto na něj najelo, ztratilo stabilitu, převrátilo se jednou, dvakrát, přešlo do kotrmelců a řítilo se do neznáma.“

 

Nohy najednou necítila

 

„Ty zlomky vteřin mi připadaly jako věčnost. Vyletěla jsem předním oknem, nebyla jsem totiž připoutaná. Na víc si nepamatuji, upadla jsem do bezvědomí. Probral mě až Andrein křik a pláč. Ležela jsem pod autem, ona zoufale odhrabávala sníh okolo mě a snažila se mě odtamtud dostat. Nešlo to, byla jsem pod autem zaklíněná. Běžela tedy na dálnici pro pomoc. Zastavila jakási škodovka, ze které jí pomohla posádka auto nadzdvihnout a vytáhnout mě. Naložili mě do škodovky, byla jsem při vědomí a po celém těle jsem cítila ukrutnou bolest. Všechno mě nesnesitelně bolelo, mimo nohou. Ty jsem vůbec necítila a uvědomovala jsem si to,“ popisuje Marika nejdramatičtější chvíle svého života.

 

Slova bolí jako jed

 

Cesta zraněné zpěvačky vedla do nedalekého města Hustopeče, kde byla nemocnice. Tam jí zašili tržné rány a za dva dny byla převezena do bratislavské nemocnice na Kramárech. „V průběhu převozu mi ale zapomněli zafixovat nohy, takže mě přivezli s mnohými novými zraněními,“ konstatuje smutně Gombitová. Zároveň upozorňuje, že teprve v Bratislavě jí v nemocnici odstranili z vlasů a úst úlomky skla, kterými byla posetá. „Druhý den mě operovali na neurochirurgii. Měla jsem zlomenou hrudní kost, levou ruku, malíček, obratle a k tomu množství ran po celém těle.“ Po operaci skončila Marika na JIP a navštívilo ji několik kamarádů, kolegů a samozřejmě členů rodiny.

Dostavily se však komplikace v podobě zápalu plic. „Museli mě otáčet hlavou dolů, abych se nezadusila. Těžko se mi mluvilo, špatně dýchalo, ale nejvíc se mě dotýkala slova některých sestřiček a lékařů, kteří se o mně bavili v domnění, že spím a nic nevnímám. Prý tu už dlouho nebudu, nemám žádnou šanci, a dokonce mě litovali, že zanedlouho si už málokdo vzpomene na zpěvačku Mariku Gombitovou. Každé jejich slovo se mi vrývalo do paměti. Poslouchala jsem je, ležela s pevně zavřenými víčky, ale ani tak se mi nedařilo zastavit slzy, které mi stékaly po tvářích. Měla jsem chuť zakřičet:,Jsem ještě tady, žiju a chci žít!‘ Jenže jsem nevydala ani hlásek, neměla jsem na to sílu,“ svěřuje se Gombitová čtenářům své životopisné knihy Úlomky vzpomínek. *

Úlomky vzpomínek na bux.cz

TV Prima knižně vydává Vychytávky Ládi Hrušky (10.10.2016, mediaguru.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Aktuality ze světa knih | 18-10-2016

0

vychytavky-ladi-hruskyNový knižní titul Vychytávky Ládi Hrušky vydává FTV Prima pod obchodní značkou Solootions ve spolupráci s nakladatelstvím Euromedia Group. Kniha má 144 stran, prodává se za 199 Kč a obsahuje přes 120 nápadů.

Časopis Prima Vychytávky, který obsahově vychází z televizního pořadu, se setkává s velkým čtenářským ohlasem. Prodaný náklad je přes 50 000 kusů. Proto jsme se rozhodli dosavadní nejlepší triky a tipy Ládi Hrušky sepsat do jedné knihy,“ zdůvodnil Aleš Pýcha, marketingový ředitel FTV Prima, který je zodpovědný za agenturu Solootions.

Pokračovat ve čtení článku na www.mediaguru.cz

Vychytávky Ládi Hrušky na bux.cz

Pozvánka na autogramiádu: Deníček moderního páru

Přidal: ikar | V kategorii Pozvánky | 18-10-2016

0

Zveme Vás na autogramiádu knihy Deníček moderního páru od Dominika Landsmana a Zuzany Hubeňákové

Kdy: Středa 26.10.2015 od 16:30

Kde: Brno – Joštova

 

denicek_mod_paru

Mít za přítele samotnou Smrt (15.9.2016, kultura21.cz)

Přidal: ikar | V kategorii Ohlasy | 18-10-2016

0

smrt-a-jine-vrcholy-meho-zivotaSmrt je jedním z mystérií tohoto světa. Je tajemná, někdo se jí bojí, někdo na ni čeká jako na vysvobození. Každá kultura ji chápe a zobrazuje odlišným způsobem. Sebastian Niedlich přichází se svým vyobrazením spojence mezi světem živých a mrtvých.

Sedmiletý Martin se se Smrtí poprvé setkává u nemocničního lůžka jeho babičky. Sama Smrt je překvapená, že ji Martin vidí a může s ní bez problémů komunikovat. Od té chvíle spolu občas tráví čas. Poznáváním života Smrti a jejího úkolu na Zemi v sobě zahrnuje spoustu vtipných dialogů a veselých nedorozumění.

Martin je svědkem úmrtí svého spolužáka. Trochu proto na svého netradičního přítele zanevře. A to se vyostří poté, co se mu v pozdějších letech Smrt plete do milostných vztahů. Vrchol ovšem nastane, když Martinovi jeho přítel v kápi oznámí, že je jeho nástupcem.

Pokračovat ve čtení recenze na www.kultura21.cz

Smrt a jiné vrcholy mého života na bux.cz

Dva romány Susanny Kearsleyové (12.9.2016, Knižní novinky)

Přidal: ikar | V kategorii Aktuality ze světa knih | 22-09-2016

0

zimni-moreZimní moře Susanny Kearsleyové (vydal Ikar v překladu Petry Pachlové) je romantický příběh, který se skvěle hodí na studené podzimní večery. Jen si to představte – sedíte v teple domova a na stránkách knihy se přenesete do chladného a deštěm bičovaného Skotska, dílem navíc do jeho dávné historie, dílem do jeho současnosti. Autorka, jak je dnes poměrně časté, totiž ve svém příběhu propojila dvě časové linie. V té novější se mladá spisovatelka Carrie náhodou octne poblíž ruin jednoho skotského hradu. Neznámé místo ji ovšem nečekaně zasáhne a něčím neznámým ji nevysvětlitelně přitahuje, takže se rozhodne zůstat poblíž ve vsi Cruden Bay. Chystá se přitom psát knihu o povstání jakobitů a hledá jen způsob, jak téma zpracovat. Zdá se ale, že ten k ní tady přijde sám; takřka proti její vůli jí totiž na mysl přicházejí útržky obrazů přímo z historie místa, které jsou navíc o to působivější, protože jí je zprostředkovává Sophie, přímo jedna z jejích ženských příbuzných. Carrie se tak jejím prostřednictvím dozvídá nejen o pozadí povstání jakobitů, ale i o tom, jak je to s jejími vlastními kořeny. Sama přitom nečekaně nachází ve vsi i svou lásku a budoucnost. Susanna Kearsleyová píše mimořádně čtivě a i když se jedná v prvé řadě o romantický román, umně do něj vetknula jak prvky napětí, tak v neposlední řadě i historická fakta, která pečlivě rešeršovala, takže čtenář se může nenuceně dozvědět i něco podstatného z historie Velké Británie.

Podzimní večery mohou ovšem být někdy dlouhé, takže pokud si autorčin styl oblíbíte, můžete sáhnout ještě po románu Mariana (vydal Ikar v překladu Pavla Holuba), který je sice její prvotinou, ale obě knihy nyní vyšly v češtině takřka současně, byť je mezi nimi rozdíl už 20 let (česky vyšla kniha celkem nepovšimnuta již v roce 1996). I tento příběh je mimořádně čtivý a skvěle tak prodlouží čtenářský zážitek. Asi není divu, že Kearsleyová tehdy za svou prvotinu získala ocenění, a i když napsala románů mnohem víc (a zároveň pod pseudonymem Emma Cole publikuje také detektivky), zatím největší pozornosti se dostalo právě těmto dvěma titulům. Autorka se drží svého stylu, takže to, co čtenář našel v Zimním moři, najde i v Marianě. I v tomto příběhu hraje „hlavní roli“ dům. Tentokrát je to domek v jedné zapadlé vsi, který ilustrátorku Julii nevysvětlitelně přitahuje. Jednoho dne u něj zastaví a dopadne to tak, že jej koupí. Další události na sebe samozřejmě nenechají čekat – i tady se totiž prolíná historie s minulostí a osudy současníků s těmi, kteří v domě i okolí žili před nimi. A Julie je tak vtahována do minulých životů jiných lidí, kteří jí ovšem pomohou najít i její vlastní lásku a štěstí. Jak už to u dobrých romantických románů bývá.

Zimní moře na bux.cz

Božská Florence (12.9.2016, Knižní novinky)

Přidal: ikar | V kategorii Aktuality ze světa knih | 22-09-2016

0

bozska-florenceNa konci srpna měl v našich kinech premiéru film Božská Florence (v originále mnohem prostěji Florence Foster Jenkins, což je jméno hlavní hrdinky), který natočil režisér Stephen Frears (proslavil se Nebezpečnými známostmi či Královnou). V titulní roli „nejhorší pěvkyně na světě“ září trojnásobná držitelka Oscara Meryl Streepová, jíž se ale nenechali zastínit ani Hugh Grant v roli jejího partnera St. Claira Bayfielda a Simon Helberg jako klavírista Cosmé McMoon. Volně na motivy života Florence Fosterové Jenkinsové (1868–1944) vznikl již před rokem francouzský film Marguerite v titulní roli s Catherine Frotovou, který se z velké části natáčel v Praze i jinde v Česku. A ze životních osudů Florence čerpá také hra Petera Quiltera Je úchvatná, která byla až donedávna s úspěchem uváděna v Divadle Kalich; Florence si zde zahrála a „zazpívala“ Jaroslava Kretschmerová. Film Božská Florence ovšem zachycuje jen posledních několik měsíců hrdinčina života, kdy si usmyslí, že vystoupí v Carnegie Hall a krátce na to zemře. Pestrý byl ovšem celý Florencin život, a pokud vás tato výstřední, ale zajímavá osobnost zaujala díky filmu či hře a chcete se o ní dozvědět víc, nenechte si ujít čtivou biografii, která u nás i ve světě vyšla současně s premiérou filmu a která v češtině nese stejný název: Božská Florence (přeložila Ivana Mičínová, vydal Kristián Entertainment a Ikar). Napsal ji britský novinář, publicista a spisovatel Jasper Rees. Knihu doprovází několik archivních fotografií i záběrů z filmu a z jeho natáčení (v originále obsahuje i filmový scénář). Na youtube není problém si vyhledat a poslechnout zvukové záznamy skutečné Florence a porovnat je s výkonem Streepové (či Frotové); jistěže ve filmu je Florencin zpěv ještě příšernější než ve skutečnosti, ale pravda je, že Florence prostě zpívat neuměla. Film se Streepovou je komedií (byť s hořkou příchutí), která má diváky především pobavit. A to se podařilo. Není bez zajímavosti, že Streepová chtěla být od dětství operní pěvkyní, ale nakonec ji zlákalo herectví. V několika filmech (především v muzikálu Mamma Mia!) prokázala, že zpívat umí, takže jistě nebylo jednoduché naučit se zpívat falešně a špatně jako Florence (což při křtu knihy před českou premiérou filmu v kině Lucerna potvrdila i Jaroslava Kretschmerová).

Florence se narodila ve Wilkes-Barre v Pensylvánii do bohaté rodiny advokáta a politika a od dětství měla zájem o hudbu. Hrála na klavír a zpívala a hudbu studovala na několika školách. Když v roce 1883 zemřela Florencina mladší sestra, ani ne patnáctiletá Florence prodělala jakousi osobní krizi a utekla od rodiny do Filadelfie, kde se provdala za třicetiletého doktora Franka Thorntona Jenkinse. Není jasné, jak se seznámili, ale zřejmě prostřednictvím Frankovy sestry, která byla Florencinou spolužačkou. Manželství to však šťastné nebylo a Frank navíc pravděpodobně nakazil Florence syfilidou. S následky nákazy se Florence potýkala po zbytek života. Po pár letech se manželé rozešli, ale zřejmě nebyli nikdy rozvedeni. Florence pak dál studovala hudbu, učila hře na klavír, smířila se s rodinou a začala se v New Yorku angažovat v hudebním klubu Euterpe. Měla několik koncertů jako zpěvačka a zřejmě její zpěv v té době ještě nebyl tak příšerný jako s postupujícím věkem. Syfilida mohla také přispět k šelestu v uších, takže je možné, že Florence samu sebe neslyšela a domnívala se, že zpívá dobře. Po smrti otce a po soudních tahanicích kolem jeho závěti zdědila značný majetek, usadila se v New Yorku a v roce 1909 se seznámila s anglickým hercem vedlejších rolí St. Clairem Bayfieldem, s nímž strávila zbytek života. Kniha přináší zajímavý pohled na hudební život té doby v New Yorku. V roce 1917 založila Florence vlastní Verdiho klub a stala se významnou osobností. Pro svoji bezbřehou společenskou a kulturní štědrost byla zahrnována nekritickým obdivem, a to i za svůj zpěv. Podplacené články v novinách ji také uváděly do extáze. Jako pěvkyně nikdy nepřesáhla průměr a s věkem se její hlas zhoršoval. Katastrofa měla nastat až mnohem později, v roce 1944, když si usmyslela splnit si svůj sen: uspořádat koncert v Carnegie Hall. Předtím už také natočila několik nahrávek. Rozporuplná, poněkud narcistní Florence byla tedy na jedné straně pilnou organizátorkou hudebního života a mecenáškou, na druhé straně ale i ženou, jíž zcela chyběla sebekritičnost a soudnost.

Božská Florence na bux.cz