A jaký příběh tají vaše babička?


Švédskou spisovatelku k napsání bestselleru Červený adresář inspiroval zápisník její babičky.

„Moje babička se jmenovala Doris. Pekla, utěšovala nás, když jsme byli smutní, a vyprávěla úžasné příběhy,“ popisuje spisovatelka Sofia Lundbergová, jak ji napadlo napsat Červený adresář, bestseller, který vychází v mnoha světových jazycích a nyní i v češtině. „Když Doris zemřela, šla jsem vyklízet její byt, a tam jsem našla zápisník.“

Zápisník byl plný jmen – všechna přeškrtnutá a u nich roztřeseným písmem napsáno ZEMŘEL nebo ZEMŘELA. „Já si v tu chvíli uvědomila, jak osamělá v posledních letech života Doris musela být,“ vypráví Sofia Lundbergová. Pod každým jménem se musel skrývat příběh! Jak se s dotyčným její babička seznámila? A jaký spolu měli vztah?

„Zamrzelo mě, že jsem s Doris netrávila víc času,“ přiznává Lundbergová. „Doufám, že aspoň ví, že její příběh inspiroval ten můj!“

Červený adresář je příběh bezmála stoleté stařenky, která tuší, že už na tomto světě dlouho nepobude, a tak listuje svým adresářem a nad každým přeškrtnutým jménem vzpomíná na krásné, smutné i dramatické chvíle svého života – a na lidi, s nimiž je prožila. 

Recenzenti knihu přirovnávají k citlivým příběhům Jojo Moyesové. Člověka při čtení mnohokrát napadne, jak zajímavý život mohla vést jeho vlastní babička nebo prababička. 20. století s dramatickými událostmi rozhodně nešetřilo!

„Spousta čtenářů mi píše, jak je Červený adresář přiměl k tomu, aby své babičky, dědečky a další starší příbuzné navštěvovali častěji,“ usmívá se Sofia Lundbergová. „Z toho mám obrovskou radost!“

Tak si taky udělejte radost a ponořte se do sépiových vzpomínek na Paříž 30. let, do starých pohlednic a nikdy neodeslaných dopisů…