Psaní pro mě byl únik z těžkého období, přiznává Klára Janečková


Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek současnosti Klára Janečková v těchto dnech vydává svou desátou knihu. V exkluzivním rozhovoru prozradila, za jakých okolností Pád do tmy vznikal, jak se vlastně stala spisovatelkou i jakou knihu nosí vždycky u sebe!

Pád do tmy je vaše jubilejní 10. kniha. Bylo v něčem odlišné ji psát?

Největší rozdíl byl asi ten, že předchozí knihy jsem psala tak rok, tahle mi zabrala tři roky. A pak samozřejmě tématem jeskyní. Snažím se vždycky vycházet z osobních zážitků, a když jsem navštívila slovinský kras, ten příběh na mě úplně vyskočil. Pád do tmy jsem psala v nelehkém období, prožívala jsem rozvod, další blízký člověk mi umíral na rakovinu, a psaní pro mě bylo jako únik. A myslím, že pokud si čtenáři prožívají něco těžkého, Pád do tmy pomůže i jim.

Ten název je dost temný, nemusíme se tedy bát smutného konce?

Nechci nic prozrazovat (smích), děj je dramatický dost. Ale já obecně nemám ráda, když kniha končí tragicky. Nepotřebuju přímo happy end, ale vždycky si myslím jde najít něco pozitivního, nějaký světlý bod.

Pád do tmy vyšel se zajímavou ilustrovanou obálkou. Dopadlo to podle vás dobře?

Moc. Moc dobře. V počítači to nevynikne ani z poloviny tak, jako když knihu držíte v ruce. Pořád se na ni nemůžu vynadívat. Ta padající postava s rozevlátými vlasy je úžasná. Zachycuje drama, napětí. Pád nejen do jeskyně, ale i symbolický pád na životní dno.

Nakladatelství Ikar má v plánu vydat postupně v novém designu i vaše starší tituly. Jako první teď v srpnu vycházejí Manželské okovy

Jsem za to hrozně ráda. Změny jsem se původně bála. Nechtěla jsem, aby si čtenáři mysleli, že jsem změnila styl nebo že to je jiná Klára Janečková. Ale obálky Pádu do tmy i Manželských okovů se k příběhům hodí. Odráží příběh. Jsou úžasné!

Jakou úžasnou knihu jste teď v poslední době četla vy?

Na dovolenou do Egypta jsem si vzala knihu Láska je jen slovo a ta ve mně zanechala velký dojem. Autor výborně popisuje city muže. To obdivuju. Předtím jsem četla Dívku ve vlaku, ta mě taky velice bavila. Těšila jsem se vždycky domů, abych se do ní zase mohla ponořit.

Máte nějakou svou nejoblíbenější knihu?

Určitě Kouzlo od Rhondy Byrne, tu si čtu každý den, je to takový můj talisman. Ať ji otevřu kdekoliv, nabije mě optimismem a sílou, díky té knize vždycky vidím hlavně to dobré. Mám ji u sebe i teď, podívejte! (směje se a ukazuje knihu)

Myslíte, že je těžké prosadit se jako spisovatelka?

Myslím, že to je hodně těžké.  Konkurence je obrovská. A rozhodně to není jen o talentu. Důležité je taky štěstí a být ve správný čas na správném místě. Já jsem svou první knihu dokončila v roce 2000 a vyšla teprve v roce 2002. Ty dva roky jsem strávila obcházením nakladatelů. Většinou mi ani neodpověděli, což chápu, vím, že rukopisů jim chodí opravdu hodně, pětkrát mě odmítli. Až jednomu pánovi se mně zželelo. Když to přečetl, nejprve nevěřil, že jsem to napsala já! (smích) Musela jsem podstoupit takový test, kde se mě ptal na různé detaily z knihy, aby se ujistil, že jsem to skutečně napsala já.

Ale nakonec přece jen vyšla!

To ano, ale předtím mě ještě varoval, že budu ráda, když se prodá aspoň 10 kusů. Myslím, že nakonec ty prodejní výsledky překvapily víc jeho než mě (smích).