Recenze: Růže bílá, černý les

Německo, 1943. Dva vyvrhelové se setkají uprostřed temného lesa. Můžou si věřit? Napínavý román Eoina Dempseyho si vystačí se dvěma postavami a odlehlou chatou, přitom ale navodí velkolepé drama.

Připadalo jí to jako vhodné místo na smrt.

Růže bílá, černý les začíná působivou scénou. Zoufalá Franka přišla o všechno, na čem jí v životě záleželo. Matku ztratila ještě před válkou, o bratra i otce přišla kvůli nacistům. Skutečné přátele nemá, protože komu může v této době věřit? Gestapo má oči a uši všude. Franka dobře ví, jak dopadli ti, kdo se pokusili Třetí říši vzepřít. Zbývá jí jediná možnost, jak si zachovat svobodu – vybrat si, jak a kde zemře.

Hluboký zasněžený les vysoko v horách je pro ten čin ideální. Stačí se schoulit do sněhu a umrznout… Jenže než mladá žena stihne svůj plán uskutečnit, najde mezi stromy zraněného parašutistu. Muž má na sobě uniformu Luftwaffe, ale Franka má pocit, že je na něm něco divného. Ze mdlob totiž promluví několik slov anglicky!

Válečných románů už bylo napsáno tolik, že v některých knihkupectvích mají své vlastní oddělení. Růže bílá, černý les od Eoina Dempseyho se ale výrazně liší. Autor ten příběh sice zasadil do roku 1943, kdy druhá světová válka vrcholí, ale není to válečný román. Kniha spíše připomíná thriller nebo divadelní drama.

Sledujeme dvě postavy. Obě něco skrývají. Franka i muž v uniformě mají své vlastní plány a úkoly. A my v uzavřeném prostoru Frančiny chaty uprostřed zasněženého lesa sledujeme, jak opatrně zjišťují, zda jeden druhému můžou věřit. Pokud totiž chtějí přežít, nezbyde jim nic jiného, než se snažit spolupracovat…

Postupně odhalujeme střípky z minulosti obou postav. Růže bílá, černý les v tomto vlastně trochu připomíná detektivku. Připravte se na bolavé šrámy i několik překvapení, která vás zvednou ze židle. Kniha mě díky tomu naprosto pohltila a nešlo ji přestat číst. Prostě jsem nutně potřeboval vědět

a) oč oběma hrdinům jde a

b) jak to s nimi dopadne.

Paranoidní atmosféra nacistické Třetí říše, kdy tajná policie sleduje všechny a udavačem může být i vaše nejlepší kamarádka, se autorovi povedla na výbornou. Při čtení na vás padá znepokojivá tíseň. Uvědomíte si totiž, jak titěrní a bezmocní se cítili lidé, kteří v sobě našli odvahu vzepřít se nelítostnému totalitnímu režimu. A obdivujete, že v tomto nevyrovnaném boji byli ochotni položit i život.

Název knihy odkazuje k protihitlerovské skupině, která si říkala Bílá růže, a k pohoří Černý les na jihozápadě Německa, kde se román z velké části odehrává.

Růže bílá, černý les nepochybně patří mezi knihy, které by vás letos neměly minout. Románu není co vytknout: autor šikovně buduje napětí, rozehrává vztahy mezi postavami a staví hrdiny před těžká rozhodnutí. V druhé polovině přibývá akce, tempo se zrychluje a po celou dobu je knihu nemožné odložit. Při čtení si nelze nepředstavovat, že tohle by byl bezvadný filmový trhák.